Paní Hana má potíže v regulaci emocí – často se rozpláče…naštve a neví proč, vznikají pak zbytečné konflikty v ní, ale co je pro ni horší, i s jinými. Nikdo ji nerespektuje a váží si jí málo. Ostatně i ona sama má pocit nízké hodnoty a dává tím okolí za pravdu. Má pocit, že za nic nestojí.

Stále o tom přemýšlí, ale řešení nenachází. Vlastně nenachází ani začátek problémů. Teď je v koncích a neví, kudy kam.

Kde se pocity berou a co nám chtějí ukázat?

Skrze naše pocity se totiž na povrch ukazují naše potřeby. Přijímejme tyto své pocity pozitivní a negativní jako směrovku na cestě, kudy se dát. Pokud nám naše pocity působí potíže, jsou většinou  naše potřeby nenaplněné.

Často je tento džbán prázdný nebo jen zplna plný už od dětství. Někdy stačila nevinně míněná věta, zpravidla to byl ale problém hlubší.

V raném dětství nám naplňují naše potřeby rodiče a my se učíme svým pocitům rozumět. Naplňování našich potřeb je tedy předpokladem k naší schopnosti prožívat emoce, vyjadřovat je a regulovat. Také jsou i základem našeho sebepřijetí.

Jaké potřeby má malé dítě?

Potřeba místa – máme doma své místo a jsme vítáni, jsme tady správně, patříme právě sem.

Potřeba péče a výživy – rodiče o nás pečují a poskytují nám fyzickou i psychickou potravu, starají se o nás, když jsme nemocní, uspávají nás, máme společné zážitky, hrají si s námi, děláme aktivity společně. Přináší nám to pocity naplnění, umíme udržovat a rozvíjet vztahy.

Potřeba podpory – zájem, rozvíjení přirozených talentů, nejsem na to sám, sebedůvěra, chuť do života, zdolávat překážky, delegovat úkoly.

Potřeba ochrany – jak se vymezit, říci ne, vlastním příkladem nás učí, abychom se vymezili a jiní nás respektovali, sdílíme s nimi také svoji bolest a strach.

Potřeba limitů – laskavé, ale pevné usměrnění vycházející z rodičovské zkušenosti, kterou dítě ještě nemá a moudrosti, rodič má přirozenou autoritu, zodpovědnost mu předává krůček po krůčku, umožňuje mu být dítětem, malým a bezstarostným, ukazuje, že naše síla má meze, pokora a respekt k druhým získává odvahu jít do věcí naplno, nebát se vlastní síly, ale ani vlastní zranitelnosti.

Mějme na paměti, že ani naše rodiče nikdo neučil, jak být dokonalými rodiči a většinou dělali, co uměli.

Pokud nejsou některé naše potřeby v dětství dostatečně uspokojovány, projeví se to negativními programy v nás. Nejčastěji je základem nedostatek lásky, odmítnutí, křivda, zanedbávání, tělesné a emocionální násilí. Počátkem je bolestný zážitek. Abychom necítili bolest, vytvoří se v nás antiprogram. Ona utkvělá myšlenka, která se nám ale dost často všemožně ukrývá a někdy je těžké ji odhalit. Např. Jsem nevítaná, nedostatečná, nestačím na to, nezažila jsem dostatek, měla bych být jiná, než jsem, jsem bezmocná, jsem vinna, nic se mi nepodaří, musím poslouchat…

Často si tento nedostatek nevědomky kompenzujeme špatnými programy, které nám ještě více ubližují a problém v lepším případě jen konzervují, ale neřeší.

Soustředíme se na výkon, uznání, perfekcionismus, přehnanou moc, maskování a předvádění rolí, nebo se zase extrémně přizpůsobujeme, děláme neviditelnou, pomáháme vždy a všude (hodná holka), vzdorujeme…

Existuje z toho cesta ven?

Samozřejmě, ale je třeba přiložit ruku k dílu, nestačí si radu přečíst (v restauraci se také nenajíme jídelního lístku), ale začít konat. Je třeba si posvítit na programy staré a nefunkční, pojmenovat je a začít pracovat na těch správných. Např. mám svou hodnotu, mám právo na své pocity, dnes mě nikdo neurazí, vždy si vystačím, nemusím dělat nic pro to, aby mě druzí měli rádi….

Začněte třeba takto:

• Libovolně několikrát během dne se zastavte uprostřed jakékoli situace a pozorujte na okamžik své myšlení, cítění, chování, s kým se bavíte, co říkáte a děláte.
• Vnímejte, při čem se přistihnete – např. pomlouvání, výčitky, nervozitě, myšlence nejsem dost dobrá, jsem oběť, musím všem vyhovět…
• Síla programů slábne, když je zachytíte přímo v akci, opakovaně jim věnujete pozornost a své chování postupně měníte.
• Změňte hned, co změnit jde, pokud chcete – většinou chování.
• Co změnit nedokážete – většinou pocity, myšlenky a hluboce uložené vnitřní programy – pozorujte často a v různých situacích a snažte se pochopit mechanismy v pozadí.
• Čte se přijímat sebe sama i s nedokonalostmi, které si teď uvědomujete mnohem víc, než kdy dříve, když jste jim ještě nevěnovali pozornost.
• Naučte se sama sebe přijímat i s nedokonalostmi.

Lenka Hubatková